Nejnovější dobrodružství agenta 007 jsem viděl už krátce po jeho premiéře, k dokončení recenze jsem se dostal nakonec až teď. Vzhledem k tomu, že se pořád jedná o novinku, bude první publikovaná verze článku bez fotografií.
A je to vcelku dobrá bondovka, ale do těch nejlepších má opravdu daleko. Myslím si, že nebýt závěrečných zvratů, dočkala by se nižšího hodnocení a její význam by pro sérii byl méně podstatný, protože kromě závěru už se většina motivů v sérii (lépe) objevila. Není čas zemřít se snaží přiblížit jednomu z vrcholů série V tajných službách jejího veličenstva (ostatně na něj několikrát přímo odkáže), který ale doplatil na to, že zrovna v něm se postavy Bonda ujal herecky nezkušený George Lazenby, a fanoušci tak film nespravedlivě přehlížejí. Přitom právě tam se lépe povedlo vykreslit Bondův osobní zájem ve svěřeném úkolu a především jeho manželství. Tehdy se totiž scénáristé nebáli ukázat, že do milostného vztahu dvou lidí patří i flirt, vzájemné škádlení, prostě jiskra. Teď se ale tvůrci soustředí pouze na osudovost vztahu Bonda a Madeleine, ale jakákoliv vzájemná chemie mezi nimi chybí, takže se diváci spíše diví, co je k sobě natolik poutá. Daniel Craig i Léa Seydoux jsou skvělí herci, ale dvojici jsem jim nevěřil ani minutu. A nic proti Lée, ale Madeleine je v porovnání s Vesper Lynd v podání Evy Green i mnoha dalšími (natož pak s předchozí paní Bondovou, skvělou Dianou Rigg) natolik nezajímavá, že prostě nejde pochopit, proč si James jako svou nastávající vybral právě ji.
I přesto je ale ve filmu řada skvělých momentů, např. hned navnadí perfektně natočený, až téměř hororový úvod. Velmi dobře fungují postavy dvou ženských agentek v podání Any de Arnas a Lashany Lynch. Ana ve své epizodce okouzlila nejen svou přitažlivostí, ale i komediálním talentem a její společné scény s Bondem měly přesně ten šarm, který chyběl jeho vztahu s Mariane. Lashana Lynch jako nová nositelka čísla 007 také velmi příjemně překvapila a jakákoliv kontroverze ohledně její postavy (stejně jako u postavy Q) je naprosto hloupá. Obě zmíněné dámy mohou za to, že James Bond ukázal, že v něm zůstal alespoň zbytek smyslu pro humor, za což jim moc děkuji. Ze starých známých nezklamali M (Ralph Fiennes mi v sérii přijde mnohem zajímavější než Judi Dench) ani zmíněný Q - už mě skoro přestává mrzet, že na této postavě byl přeobsazen John Cleese, Ben Whishaw rozhodně má něco do sebe (ale Cleese mu v nějakém dílu žezlo předat mohl :( :D).
Samotná zápletka s virem a zbabělým ruským vědcem mi přišla správně bondovsky nadsazená, poněkud nevyváženě ale působí hlavní záporák Safin v podání Ramiho Maleka. Jeho arcizloduch patří do rodiny megalomanských padouchů typu Blofelda nebo Draxe, kteří nemají v plánu nic menšího než způsobit zkázu celému lidstvu. I vzhledem k fantastičnosti svých plánů byli tito lotři vždy líčeni se špetkou nadhledu, Safin je ale postava jak z psychodramatu, která v podání nemastného Maleka působí spíš jako karikatura. Craig pro svou rozlučku s 007 zasloužil někoho lepšího, někoho na úrovni geniálního Bardema ve Skyfall (kde podobný záměr zobrazit padoucha s traumatem vyšel o dost lépe).
První dvě třetiny baví a jsou v nich i zručně natočené akční scény, v poslední třetině je akce poněkud nepřehledná. Tolik diskutovaný závěr mi v podstatě nevadil - vzhledem k tomu, že ho všechny recenze neskrytě naznačovaly, čekal jsem ho. Spíš mi úplně nesedla jeho patetická forma, které nasadí korunu vypjatá, Johnu Barrymu na hony vzdálená hudba Hanse Zimmera opět vykrádajícího sama sebe (jako kdyby si Zimmer asi odskočil z práce na jiném blockbusteru). Pokud takhle chtěli tvůrci ukázat, jak série "dospěla", trochu mě zklamali, jak na to šli tuctově a že výsledek působí jako nechtěná parodie Dnu nezávislosti. Mnohem lépe dopadla podobná snaha ve zmiňovaném Skyfall, nejlepší z Craigových bondovek.
Všechny bondovky s Danielem Craigem jsem viděl v kině a po těch patnácti letech pro mě Craig není špatný James Bond, ale rozhodně jako Bond v Není čas zemřít nepodal nejlepší výkon své kariéry. Mnohem víc mě bavil v předloňské detektivce Na nože nebo ve skvělém "předbondovském" thrilleru Po krk v extázi. Ostatně ve druhém z filmů stejně jako v poslední bondovce ztvárnil postavu, která se před pověšením řemesla na hřebík rozhodne přijmout poslední úkol. Na rozdíl od Není čas zemřít se v něm však méně bál humoru a sebeironie.
Žádné komentáře:
Okomentovat