Pařížský obchodní dům „Les Grandes Galeries“ otevírá jako každý všední den. Majitelé dosazují do jeho čela nového generálního ředitele Lepetita, který má pozvednout klesající obchodní výsledky. Lepetit je přesvědčený, že situaci může pomoci soustředění na vztahy zaměstnanců k zákazníkům, ale i vztahy zaměstnanců mezi sebou. Motivovat různorodý personál prodavačů, úředníků a bodyguardů však nebude vůbec jednoduché…
Z filmů Cédrica Klapische jsem doposud viděl jen kousky (např. sci-fi Možná s hostujícím Belmondem nebo sympaticky působící komedie Erasmus a spol.), až Jednoho za všechny jsem měl možnost zkouknout celého. Ale hned po několika prvních záběrech představujících hrdiny na cestě do práce mi režijní styl přišel velice povědomý a začal jsem si říkat „to snad natočil Robert Altman“. Tento pocit ve mně zůstal v podstatě po celou dobu sledování, takže mě nepřekvapilo, když jsem si následně přečetl, že Klapisch uvádí Altmana jako svůj zásadní vzor.
Úvodní shrnutí děje může vyvolávat dojem, že se film opírá o modelový příběh skupiny outsiderů, kteří se i přes slabou pozici snaží dosáhnout velkého cíle, což jim pomůže překonat jejich osobní krize (např. Do naha!). Klapisch je ale podobně jako Altman dost ironický a lehký patos, který podobné příběhy provází, u něj nenajdete. A stejně jako Altmanovi ani Klapischovi nejde o vyprávění příběhu – zápletka je jen prostředek, jak vstoupit do prostředí obchodního domu, do kterého nám režisér chce dát nahlédnout (ostatně scénář vznikl v režisérově spolupráci s hercem Jackiem Berroyerem po důkladné přípravě v podobě návštěv nákupních center). Klapisch ukazuje své malé hrdiny a jejich interakce s až dokumentárním okem nezávislého pozorovatele a přechází z jedné situace do druhé, jak se mu zachce. A podobně jako Altman využívá také subjektivního zvuku (záměrně zdůrazňuje určité zvuky nebi dialogy v rámci jednoho záběru).
Důvodem, proč jsem se na film rozhodl podívat, byla účast Fabrice Luchiniho v hlavní roli. Luchiniho herectví mě už několik let fascinuje a líbí se mi i jeho zaměření na konverzační filmy. Bohužel tady je v roli manažera doslova jedním z mravenečků v mraveništi a šanci se výrazněji herecky projevit dostane až v závěru. Luchiniho v obchodním domě obklopují více i méně známé herecké tváře, např. komičky Karin Viard a Odette Laure.
Jednoho za všechny bych určitě nedoporučil divákovi požadujícímu pevnou zápletku a kterému nevyhovuje, aby „jen“ pozoroval ze života jiných. Klapisch imituje Roberta Altmana natolik, že divákům, kterým se líbí Altman, se bude líbit i Klapisch. Kromě nich bych ho doporučil i těm, co se z nějakého důvodu americké kinematografii vyhýbají a na původního Altmana by tak nenarazili.
