Stavitel domů na klíč Urbain Donadieu je ohromný hamižník,
který se nerozpakuje sbírat peníze ze psího lejna. Jeho babička Zézette se zase
neváhá pro zlaťák prodírat stádem ovcí. Pro tuhle dvojici je každý drobák drahý
a tak není divu, že společně vymyslí plán, jak snížit své daňové odvody. Za
většinu odkloněných peněz nakoupí zlaté cihličky, které chtějí uložit do
bankovního sejfu ve Švýcarsku. Aby se vyhnuli celní kontrole, schovají zlato do
cihel jednoho z jimi postavených domů, který chtějí nákladním vozem převézt přes
hranice. Vydávají se na divokou cestu, na níž je jim však v patách Urbainova
manželka Fleurette a její milenec Jacques, kteří jsou odhodlaní zlatý poklad
získat pro sebe...
Celkem jednoduchá synopse komedie Gérarda Ouryho je závodní
dráhou pro divokou jízdu, kterou by od čtyřiasedmdesátiletého režiséra čekal
asi málokdo. Ve veleúspěšných šedesátých a sedmdesátých letech Oury opakovaně
bodoval u diváků se svými kasovními hity taženými nejzářivějšími komediálními
hvězdami své doby - De Funésem, Bourvilem, Belmondem, Richardem a Coluchem. Ve
svých filmech z osmdesátých let sice přidal i trochu v té době takřka povinné
oplzlé fórky, ale svými dvěma komediemi z devadesátkové dekády (Touha po zlatě
a Řidič a fantom) navázal na své nejlepší kusy.
Touha po zlatě jeví znaky typické i pro dřívější Ouryho
komedie: akční scény, a promyšlený scénář se zábavným dějem, který je
prošpikován gagy šitými na míru konkrétnímu herci. Tím se ostatně od ostatních
francouzských komediografů své doby lišil - před Ouryho příchodem za kameru
bychom mohli zjednodušeně, ale trefně označit francouzské veselohry padesátých
a šedesátých let jako bakalářské historky roztažené více či méně úspěšně (i s
ohledem na schopnosti účinkujících herců) do celovečerní stopáže. V kontrastu
s tehdejšími vesnickými komediemi Oury své filmy sázel do atraktivního prostředí
mezinárodních špionů a gangsterů, do historických období středověku, druhé
světové války či května 1968. A navzdory tomu, že jeho scénáře byly psané na
tělo zvoleného komika, nejsou pouhou snůškou scének, ale jsou natolik dotažené
a zábavné, že mohou fungovat i samy o sobě (z funésovek stačí srovnat Ouryho Velký
flám např. s Korberovým Piti piti pa).
I v Touze po zlatě máme tu čest s dost originálním námětem -
pašování domu, v jehož cihlách je ukryté zlato. Komické situace nejvíce gradují
v momentech, kdy Christian Clavier v hlavní roli může naplno projevit svou
výbušnost a jeho babička Tsilla Chelton neudrží svou hamižnost - ať už je to
úvodní Clavierova honička za ulétnutou bankovkou, nebo když společně musejí při
přepravě domu na tahači upustit pneumatiky během podjíždění mostu či když se
nechtěnými nocležníky v jejich domku stanou skauti na výletě. Pobaví i většina
scén s Claiverovou manželkou Fleurette (Catherine Jacob) a jejím milencem Jacquesem
(Philippe Khorsand), byť jsou jejich postavy trochu otravné. Mně jako diváka
nejvíce mrzely scény, ve kterých se Clavier dvoří dceři své první lásky, protože
Clavierova postava sleví ze své lakoty a ukazuje "bohužel" i svou
lepší, ale méně zábavnou stránku. Naštěstí těchto chvilek není moc.
Ano, ústředním komikem je v tomto případě Christian Clavier,
který se ostatně podílel na scénáři s Ourym a režisérovým častým
spolupracovníkem, scénáristou krimikomedií Marcelem Jullianem. Clavier šel do
role naplno a představuje dalšího svého měšťáka, jehož výbušnost dává
vzpomenout na časy hercova idolu, Louise de Funése (ostatně Clavier v jednom
rozhovoru přiznal, že v minulosti byl námět původně připravován právě pro
Funése). Ourymu se na rozdíl od některých jiných režisérů daří udržet na uzdě
Clavierovu tendenci k přehrávání a jeho cholerické výstupy a grimasy baví po
celý film. Clavierovi pak po celý film zdatně sekunduje zmíněná Tsilla Chelton,
která ve své době zazářila v komedii Krást se musí umět a Claviera s jeho
souputníky ze skupiny Le Splendid učila herectví na počátku jejich kariéry.
I tentokrát Oury připravil něco málo slušně natočených
akčních scén (především výbuch auta), vedle kterých je ale použití zadní
projekce v jednom momentě trochu jako "slušný WTF moment" ve filmu z
roku 1991. Na druhou stranu to až tak neruší. Za zmínku stojí i tradičně
chytlavá ústřední melodie Vladimira Cosmy. I vzhledem ke kratší stopáži Touha po
zlatě uteče jako voda a po jejím skončení si řeknete, jaká je škoda, že Oury s
Clavierem nepřipravili společně alespoň jednu další komedii. Ve společném
tandemu jim to totiž velmi dobře sedlo.
P.S. Je potřeba zmínit i povedený český dabing vyrobený pro
DVD od Vapetu, ve kterém herci v hlavních rolích nezůstali originálu nic
dlužní. Vynikající Jaromír Meduna se vyrovnává Clavierovu cholerickému
temperamentu téměř podobně jako František Filipovský Funésovi a je škoda že
mimo sérii Návštěvníků s tímto hercem již příliš mnoho filmů nenadaboval.
Cheltonovou pak dobře vystihla Jaroslava Obermaierová. Veronika Gajerová s
Jiřím Plachým pak dost pomáhají lépe snášet postavy Fleurette a Jacquese.
Žádné komentáře:
Okomentovat