Pan Labbé má prosperující kloboučnický obchod a ve městě patří k místní
honoraci. V bytě nad obchodem žije se svou invalidní ženou, která už roky
neopustila svůj pokoj. Labbé si nepřízeň manželčina osudu vynahrazuje karetními
dýchánky s dalšími chlapíky z místní smetánky, kteří neztrácejí bodrý humor ani
když ve městě začnou umírat ženy rukou sériového vraha, který komunikuje s
policií pomocí novinových dopisů. Labbého soused, arménský krejčí Kachoudas si
začne všímat, že za Labbého večerními procházkami je cosi podezřelého a začne ho
na každém kroku sledovat…
Režisér Claude Chabrol patřil k pionýrům francouzské
nové vlny a během své kariéry se vypracoval na specialistu na kriminální a
psychologická dramata, kterému mnohdy nebyl cizí specifický černý humor. Podobně
jako řada jeho generačních souputníků (včetně Françoise Truffauta) se netajil
hlubokým obdivem k Alfredu Hitchcockovi. Scénář Kloboučníkových přeludů vychází
(a podle všeho věrně) z románu dalšího „mistra napětí“, belgického spisovatele
Georgese Simenona. Příběh váženého měšťana, který se postupně změní ve
vraždícího schizofrenika, v sobě má i další Chabrolův oblíbený prvek, náhled pod
pokličku chování zdánlivě spořádaných vyšších vrstev, především si však žádal
herce, který dokáže přesvědčivě vystihnout všechny aspekty náročné role
kloboučníka Labbého. V tom měl Chabrol opravdu šťastnou ruku, protože v době
vzniku ve Francii snad nebylo vhodnějšího herce než obsazeného Michela Serraulta.
Geniální Serrault přesně vystihl Labbého sebedůvěru a přezíravost dané
společenským postavením, stejně jako situace, kdy kloboučník překračuje hranice
příčetnosti. Jeho kreace je chvílemi až groteskní, přesto se mu ale daří držet
ji v promyšleném jednotném pojetí. Výrazný Serraultův výkon vzbuzuje protichůdné
rekce u mnohých recenzentů – zatímco jedni tvrdí, že svou expresí zastiňuje
civilního Charlese Aznavoura v roli krejčího Kachoudase, druzí tvrdí že právě
nevýrazný Aznavour ubírá se svou postavou Serraultovi další prostor. Kontrast
obou herců a jejich postav však nakonec vůbec nevadí, právě naopak – spíše to
vypadá, že se jedná o režisérův záměr, jak více zdůraznit rozdíl postavení ve
společenské a životní situaci, do které se oba hrdinové dostali. Proti
Aznavourovi a jeho výkonu nelze říct nic, snad jen, že jeho dějová linie je
nakonec celkem zbytečná, ovšem scénář ji zahrnul v důsledku věrnosti Simenonově
knize. Kromě zmíněných ve filmu hrají i další známé tváře – Mario David jako
moulovitý inspektor, mladý François Cluzet v roli novináře, kterému vrah posílá
své anonymní dopisy, a manželka Philippea Noireta Monique Chaumetteová jako paní
Labbéová.
Na rozdíl od jiných recenzentů si rovněž nemyslím, že by se Chabrol
položil do svého obdivu k Hitchcockovi natolik, že by ho začal napodobovat.
Možná oba spojuje záliba v kriminální tématice, ovšem formou a tím, co sledují,
se jejich přístupy liší. Zatímco Hitchccock chtěl ve svých filmech
dosáhnout diváckého efektu i prostřednictvím atmosféry, kterou pečlivě budoval i
za pomocí zvolené výpravy, dekorací a působivé hudby. Chabrol oproti tomu zde
používá hudbu jen minimálně a dobová výprava (film je zasazený zhruba do 50. let
20. století) působí minimalisticky až televizně, aby se divák spolu se Chabrolem
mohl soustředit na režisérův objekt zájmu - hrdinovu psychologii, motivaci a
vnitřní pochody, které ho mohou dovést až k psychickému běsnění. Podobně jako v
jiném Chabrolově filmu Než přijde noc vlastně celou stopáž strávíme s hlavním
hrdinou – pachatelem zločinu. A Chabrol nám i díky vynikajícímu výkonu hlavního
představitele umožňuje prožívat jeho psychické stavy. S takovým přístupem se u
Hitchcocka v podstatě nesetkáváme.
Pokud by se použila běžecká terminologie, tak
Chabrol si vzal Hitchcockovu štafetu v cíli, do kterého Hitchcock doběhl, ale
vydal se s ní na jiný vlastní závod, který Hitchcock nikdy neběžel. Nepřebíhal
Hitchcockovu trasu, ani nekopíroval jeho běžecký styl (na rozdíl třeba od
zámořského „závodníka“ Briana De Palmy). Ale i když je Chabrol jiný než
Hitchcock, jeho Kloboučníkovy přeludy napínají i baví stejně. I díky skvělému
výkonu Michela Serraulta stojí za to dám jim šanci.
Žádné komentáře:
Okomentovat