Olimpia Segurová (Britt Ekland) je vysoce atraktivní
barcelonská kráska, která si je dobře vědomá své přitažlivosti a nebojí se jí
využít. Její nápadníci jsou okouzlení natolik, že kvůli ní riskují ztrátu dobré
pověsti, zaměstnání i střechy nad hlavou. Její spáry už poznali prodejce aut
Silvestre, novinář Pepe i ředitel Matabosch. Do Barcelony přichází venkovský
trubadúr Juan Bautista (Peter Sellers), který svými písněmi chce přesvědčit
ředitele divadla Carbonella (Adolfo Celi), aby ho angažoval jako hlavní hvězdu
své nové show (s vlastním blikajícím poutačem Bautista-Bautista-Bautista).
Carbonell Juana a jeho tvorbu odmítne, ale nakonec mu předloží speciální
nabídku: Juan dostane možnost týdenního vystupování, pokud se mu podaří s Olimpií strávit hodinu se zhasnutými světly v její ložnici. Juan
souhlasí a vymyslí plán, jak na Olimpii…
V polovině 60. let byla filmová kariéra Petera Sellerse
na vrcholu. Jedna úspěšná komedie střídala druhou a komik tak převlékal kabáty
francouzského policisty, italského podvodníka či rakouského psychiatra. V případě
filmu Bobo došlo na španělského trubadúra.
Sellersova kreace je nepřekvapivě hlavním důvodem, proč se
na tuto jinak rutinní komedii podívat. Tempo filmu totiž nedosáhne obrátek
předcházejícího Honu na lišku nebo Co je nového, kočičko? a scénář (na rozdíl
od zmíněných) nenabízí možnost, jak rozehrát výraznou komediální scénu. V prvních
Sellersových výstupech vše nasvědčuje tomu, že Juan Bautista bude (podobně jako
Clouseau) sebevědomým troubou, který přeceněním svých schopností způsobí újmu své
„oběti“, kterou se zdá být Adolfo Celi. Ale nakonec je tomu jinak a navzdory
tomu, že Bobo ve španělštině znamená blbec, Juan pochází spíše z rodu moudrých
bláznů typu Enšpígla nebo Jana Palečka, kteří překvapují svými mazanými kousky.
Je příjemné vidět Sellerse zase v o něco jiné úloze, v níž ale opět
naplno projevuje svůj talent pro slovní i situační komiku.
Je potřeba dodat, že vedle Sellerse se neztrácejí ani
ostatní herci, známí tváře tehdejších koprodukčních filmů. Překvapivě vyrovnaný
výkon podává Sellersova tehdejší manželka Britt Ekland v roli Olimpie a
chemie mezi ní a Sellersem funguje i navzdory tomu, že jejich manželství bylo v době
natáčení v poslední hodince a Peter ji chtěl přeobsadit. Pozornost si
zaslouží i skvělý seladon italského filmu Adolfo Celi, který byl v té době
na roztrhání. Jak Olimpiiny oběti se pak objevují Sellersův kamarád Kenneth
Griffith, známý epizodista Ferdy Mayne či Rossano Brazzi.
Překvapivě nepříliš výrazná je hudba francouzského skladatele
Francise Laie, ale Sellersovi se povedl vtip, když v jedné scéně píská
snad nejslavnější Laiovu melodii. Hudební scény jsou spíše rušivé, ať už se
jedná o Sellerosvy hudební výstupy nebo desetiminutové číslo s tanečníky flamenga,
které působí jako by jím tvůrci chtěli jen natáhnout stopáž.
Peter Sellers měl původně film i režírovat, ale nakonec
předal taktovku Robertu Parrishovi. Ani s ním však vzhledem ke svému
perfekcionismu nebyl v průběhu natáčení spokojený a po krátkodobém
Parrishovu vyhazovu měl některé scény natočit sám. Bobo ve své době vzbudil
smíšené recenzentské ohlasy, nicméně u publika se mu dařilo. Dnes se bude líbit
především příznivcům Petera Sellerse a fanouškům koprodukčních komedií ze 60.
let, kteří jsou schopní jim odpustit i loudavější tempo.
P.S. Film jsem viděl s vcelku zdařilým českým dabingem,
v němž se hlavní role ujal Oldřich Vízner, který se na Sellerse v této
roli hodil. I přesto však doporučuji volit originál, ve kterém jsem si po
zhlédnutí pustil několik scén na Youtube. Sellers si samozřejmě připravil unikátní
přízvuk a potvrdil, že divák si jeho filmy naplno užije pouze v původním znění.
Žádné komentáře:
Okomentovat