Životní šance / La belle affaire (1973)

Původně jsem chtěl napsat článek o vynikající lupičské bláznivé komedii Krást se musí umět, nakonec jsem se rozhodl pro jinou, o dva roky mladší, komedii režiséra Jacquese Besnarda Životní šance. Její zápletka možná sice již není tak originální, ale ve výsledku je také docela dost zábavná.

Hlavními hrdiny jsou manželé Paul a Therese, kteří provozují malou hospůdku na pařížském předměstí. K idyle se ovšem jejich podnikání dá přirovnat jen těžko, protože podnik se nachází v blízkosti přistávací plochy letiště v Orly a každou chvílí se tak díky hluku motorů veškeré vybavení jejich bistra otřásá a padá na zem. Samo sebou by tedy rádi hospůdku prodali, ale kvůli hlučícím letadlům není úplně jednoduché sehnat kupce.  Nicméně se jim to nakonec podaří, a aby byli od letadel co nejdál, opouštějí Paříž a kupují opuštěnou kavárnu v Marseille. 

Velmi rychle získávají přízeň nových zákazníků, včetně policejního komisaře (Michel Galabru), který má pro paní Therese slabost. Netuší ale, že většina z hostů jejich podnik využívá jen jako úschovnu zásilek v rozsáhlé síti pašování drog. Poté, co Paul s Therese objeví skutečný obsah balíčků, kufrů či ptačích klecí schovávaných v jejich kavárně, rozhodnou se rozpoutat válku gangů, aby se gangsteři ohrožující jejich bezpečí i živobytí zlikvidovali navzájem sami…

Za scénářem stojí Robert Thomas, francouzský dramatik, který si získal renomé jako autor specifického žánru komediálních thrillerů, které ve své době zaujaly i samotného Alfreda Hitchcocka. Jeho hry od 60. let uvádějí i tuzemské scény a patrně nejvíce ho může připomínat filmová adaptace jeho slavné hry 8 žen, kterou v roce 2002 natočil François Ozon s plejádou hvězdných francouzských hereček. Životní šance patří mezi několik scénářů, které Thomas napsal sám (6 filmů dokonce režíroval). 

Dějová linka vypadá možná trochu jako přitažená za vlasy, ale tak to už u francouzských komedií bývá. Je nutno říct, že především první polovina pěkně odsýpá a je nabitá řadou vtipných situací (ať se jedná o ochranu skleniček před leteckým „náletem“, odhalení drog v zásilkách či první popravy zločinců). Většina z nich funguje i díky skvělým hercům – sympatická ústřední dvojice Michel Serrault a Rosy Varte působí přesně sehraným dojmem a ve své klasické roli robustního policisty nezklame ani Michel Galabru. Blýsknou se i někteří mistři komediálních epizodek – tradičně přehrávající Daniel Prévost v roli němého zabijáka a Paul Préboist, který tentokrát v tandemu se svým bratrem Jacquesem představuje speciálního pohřebáka.

Je ovšem pravda, že herce podporuje i povedený český dabing v čele s Květou Fialovou dabující Odette Laure a především vynikajícím Milošem Kopeckým, který v této roli naprosto skvěle nadaboval Michela Serraulta. Scéna, ve které Paul ochutná pravý obsah pašovaných balíčků, je samozřejmě výborně zahraná Serraultem už v originále, ale Kopecký v dabingu rovněž exceluje a Serraultův výkon ještě umocňuje. Michela Galabru daboval možná trochu netypicky Jiří Holý, ovšem podle mého názoru se sem na něj dobře hodil.   

Celkově se jedná o jednu z nadprůměrných francouzských komedií, která patří do ranku toho lepšího (Grand restaurant pana Septima, Krást se musí umět), co natočil režisér Jacques Besnard (oproti tomu horšímu - Blázen z laboratoře 4, Slavný den).