Římský otrok Pseudolus zjišťuje, že Hero, syn jeho pána Senexe, se zamiloval do krásné Filie, obyvatelky sousedního domu. Pseudolus s Herem uzavřou dohodu, že když Pseudolus mladíkovi pomůže Filii získat, bude propuštěný na svobodu. Jenže sousední dům je hambinec a Filie je nevěsta zaslíbená slavnému vojevůdci. Tenhle detail se stane rozbuškou ohňostroje záměn, podivností a bláznivých situací.
Něco tu máme!
Všichni to známe
Něco, co každý má rád
Komedie to je!
Málokdy se stává, že film, který při prvním zhlédnutí příliš nezaujal, vás napodruhé úplně dostane. Přesně to se mi přihodilo s hudební komedií V Římě na place byla legrace. Před více než 10 lety jsem ji viděl s otřesným dabingem na kanálu MGM, teď došlo na opakování v původním znění s titulky a i když jsem vzhledem k silnému potenciálu zúčastněných čekal, že napodruhé a nedabované to bude lepší, tahle podívaná pozitivně předčila veškerá má očekávání.
Bránice lechtá
A svět se chechtá
Něco, co každý má rád
Komedie to je!
Na počátku byl divadelní muzikál A Funny Thing Happened on the Way to the Forum, jehož libreto napsali televizní scénárista Larry Gelbart a broadwayský režisér Burt Shevelove na motivy tří starořímských veseloher antického komediografa Plauta: Lišák Pseudolus (kterou u nás na jevištích a v televizi proslavil Ladislav Pešek), Tlučhuba a Komedie o strašidle. O hudební doprovod a texty písní se pak postaral Stephen Sondheim, renomovaná osobnost, z jejíhož pera později vzešel např. také muzikál Sweeney Todd. Rovněž Gelbartovo jméno je spojeno s celou řadou úspěšných projektů jako televizní seriál M.A.S.H. nebo slavná komedie Tootsie.
Gelbart by si určitě zasloužil více řádků, pro které ale v tomto článku není prostor, nicméně je potřeba zmínit, že podobně jako Neil Simon, Mel Brooks nebo Woody Allen začínal psaním skečů pro tehdy populární televizní komiky Sida Caesara a Phila Silverse. Není proto divu, že titulní role otroka Pseudola byla psaná na tělo Silversovi, nicméně ten v té době odmítl, protože nosil silné brýle a obával se, že když je při hraní antické postavy bude muset odložit, spadne během představení kvůli slabému zraku ze scény do hlediště nebo orchestřiště. Pro roli se nakonec nechal přesvědčit svým agentem a manželkou další známý komediální herec Zero Mostel. Show slavila ohromný úspěch a odehrálo se 964 repríz. Koncem 60. let byl pod názvem V Římě na place byla legrace muzikál uveden také v Městských divadlech pražských v hlavní roli se Stanislavem Fišerem a v překladu Jany Werichové-Kvapilové s texty písní Jana Wericha (úryvky Werichových textů jsou ostatně součástí tohoto článku).
Není překvapivé, že úspěchu divadelního muzikálu si všimli filmoví producenti, kteří přišli s nápadem na filmovou adaptaci, do níž se automaticky počítalo s opětovným obsazením Zera Mostela, který za svůj divadelní výkon obdržel cenu Tony. Ocenění Mostelovi, který se (podle některých oprávněně) považoval za komického génia, stouplo do hlavy, a tak s účinkováním ve filmové verzi souhlasil za podmínky, že ji bude mít na starosti někdo z jím sestaveného seznamu přijatelných režisérů: Charlie Chaplin, Orson Welles, Mike Nichols, Jean Renoir, Seth Holt a Richard Lester. Posledně jmenovaný v té době slavil úspěchy se svými filmy s Beatles a komedií Fortel, a jak ho získat - vzhledem k tomu a smyslu pro bláznivý humor, kterého byla plná už divadelní předloha, padla volba nakonec na něj. Pod scénářem adaptace byl podepsaný renomovaný komediální scénárista Melvin Frank (mající na svědomí např. u nás populární snímek Na úrovni), který na natáčení dohlížel také z pozice producenta. Ačkoliv Frank z důvodu přehršle Lesterových bujarých nápadů (a rostoucího rozpočtu) údajně volby režiséra několikrát litoval, výsledek ukázal, že Lester byl to pravé ořechové.
Lesterův smysl pro absurdní humor si ve filmu podává ruce s už tak bláznivou zápletkou muzikálu plného crazy situací a po klidnějších prvních 15 minutách se rozjede neskutečně zábavná komediální jízda. Lester divákům servíruje neskonale vtipný koktejl ze silných ingrediencí humoru - je namíchaný ze situačních záměn klasické feydauovské frašky, asterixovských vtípků těžících z přenesení prvků současnosti do historie (kadeřnictví nebo otázka při ochutnávání vína "byl ročník 1 dobrý?"), scének odkazujících na britskou školu surrealistického humoru (pasáž s tréninkem gladiátorů, kterou do filmu připsal Lester, jakoby vypadla z Monty Python) a ironických dialogů v nejlepších tradicích židovského humoru typu Woodyho Allena či Neila Simona ( - "Geniální nápad!" - "Ano?" - "Bychom potřebovali. Geniální nápad."). Tuto směs režisér doplňuje svou zálibou ve vizuálním surrealismu, který asi nejvíce odzbrojí v nádherně nonsensovém záběru koně sedícího v římské parní lázni (podle Lestera trvalo týden, než se koně podařilo usměrnit do chtěné pozice). Už tak divoký film před koncem ještě zrychlí tempo při závěrečné honičce připomínající to nejlepší z němých grotesek.
Hereckému obsazení sice dominuje Zero Mostel jako otrok Pseudolus, nicméně v hlavních úlohách ho doplňují další tři dobří komediální herci - Jack Gilford jako otrok Hysterium, Michael Hordern v roli Senexe a Phil Silvers jako hampejzník Lycus (Silversovi asi pro film už nevadilo sundat brýle, a tak se objevuje v jiné roli, nicméně v pozdějším broadwayském nastudování konečně přijal roli Pseudola a vysloužil si za ni - i přes brýle na jevišti - stejně jako Mostel cenu Tony). Do rolí milenců byli obsazeni režisérův oblíbenec Michael Crawford a Anette Andre, pozdější paní Hopkirková z oblíbeného detektivního seriálu. Nechybí ani Lesterův dvorní herec Roy Kinnear a ve své poslední filmové roli je na plátně k vidění legendární Frigo Buster Keaton, který i přes pokročilou nemoc některé nebezpečné kousky prováděl bez kaskadéra jako za starých časů. Jak trefně poznamenal Lester, privilegované patriciány hrají britští herci, zatímco otroky Američané. Mně osobně se z ansámblu nejvíce líbili Hordern a Gilford (ten v krátké době podruhé po Zachraňte tygra), kterým se v celém mumraji nejvíce daří hrát frašku s vážnou tváří.
Některé dobové recenzenty mrzelo, že se do filmu z jevištní verze nedostalo více písňových čísel. Nicméně to vůbec nevadí, více songů by zpomalilo tempo filmu a na těch, které ve filmu objevily, Lester plně využil příležitost ukázat svůj cit pro komediální režii a absurditu. Milostný duet Lovely (Něžná) je vzhledem k nešikovnosti milovníka Hera a nejistotě jeho partnerky Filie natočený téměř parodicky. Lesterovi to ale evidentně nestačilo a o pár desítek minut toto číslo sám paroduje v jeho bezmezně komické variaci Pseudola s Hysteriem. Jedním z vrcholů filmu je pak píseň Everybody Ought to Have a Maid (Každý muž má děvče k ruce mít), jejíž zpracování hýří nápady a dadaismem. Pro mě se jedná o jeden z nejlépe natočených muzikálových výstupů vůbec (ostatně film má skvělou kameru Nicolase Roega), navíc s chytlavou melodií.
V Římě na place skutečně byla legrace a při zhlédnutí se opět potvrdilo, že Richard Lester zůstává nedoceněným režisérem, jemuž většinu tvorby zastiňuje jeho spolupráce s Beatles a který neprávem ztratil renomé poté, co komiksoví fanoušci nepřijali jeho náhradu jinak méně originálního režiséra Richarda Donnera v sérii o Supermanovi. Lester totiž tímto filmem (a několika dalšími) dokázal, že i komedie je skutečné umění, u kterého ale nesmí chybět cit pro řemeslo.
Než skončí chorál
Musí být morál -
Morálka, která panuje!
Co je morálka?
Komedie to je!
