Detektiv Nick v New Yorku / The Thin Man (1934)

VÁNOČNÍ SPECIÁL 2024

Newyorský podnikatel a vynálezce Clyde Wynant se pohádá se svou milenkou Julií kvůli ukradeným dluhopisům z jeho sejfu. Dalšího dne je Julia nalezena zavražděná a hlavním podezřelým se stává právě Wynant, který ale záhadně zmizí. Wynantova dcera Dorothy zjišťuje, že v New Yorku tráví svou vánoční dovolenou rodinný známý, bývalý losangelský detektiv Nick Charles a rozhodne se ho přesvědit, aby se i přes odchod na odpočinek ujal pátrání po jejím otci. Nick by se už rád věnoval jen společenskému životu a své bohaté manželce Noře, jenže právě Nora by svého chotě ještě jednou ráda viděla v akci...

Pokud jste viděli americkou parodii Vražda na večeři, jistě si vzpomenete na manželskou dvojici detektivů Dicka a Doru Charlestonových v podání Davida Nivena a Maggie Smith. Zatímco parodické kopie Hercula Poirota nebo slečny Marpleové si v této komedii spojí český divák s jejich předlohami poměrně snadno, předobrazy postav Dicka a Dory u nás všeobecně známé nejsou. Pojďme se tedy s nimi trochu seznámit, byť snímek The Thin Man byl v Československu uveden již ve 30. letech jako Detektiv Nick v New Yorku (se stejným názvem se vysílal v 90. letech na Primě), knižní předloha se stejným originálním titulem The Thin Man byla u nás vydána v roce 1987 pod doslovnějším názvem Hubený muž.

Stvořitelem Nicka a Nory Charlesových byl jeden ze zakladatelů tzv. drsné školy amerických detektivních románů Dashiell Hammett. Ten na začátku 30. let rozpracoval příběh o zmizelém vědci Wynantovi v duchu svých předchozích knih, které mu přinesly úspěch, tedy s notnou dávkou realismu a sociální kritiky. Hammett v nich využíval své zkušenosti ze služby ve věhlasné Pinkertonově detektivní agentuře. Čtenářský ohlas a finanční výnos jeho knih ho však společensky posunuly výš a po nějaké době se rozhodl rozepsaný příběh dokončit v jiném tónu a prostředí, než měl doposud ve zvyku. Napsal tedy komediální detektivní šarádu z kruhů newyorské smetánky, v níž se spisovatel po odstěhování z Kalifornie sám pohyboval.

Vyšetřovatelem zločinu pak již není drsné soukromé očko Sam Spade (předchůdce Chandlerova Phila Marlowea), ale gentleman z vyšší společnosti Nick Charles. Nick se dočkal posunu na společenské příčce díky sňatku s Norou, dědičkou železniční společnosti a svou detektivní kariéru (zdánlivě) už dávno pověsil na hřebík. Jenže pro Noru je příležitost zapojit manžela (i jí samou) do vyšetřování zločinu příjemným zpestřením marnivého života plného večírků s dobrými koktejly. Jejich jinak spokojené manželské soužití je podle všeho již v knižní předloze kořeněné břitkými dialogy (okoukanými z Hammettova vztahu se spisovatelkou Lillian Hellman), které mají značný podíl na odlehčené náladě knihy. Pátrání po pachateli se nese v obdobném duchu jako u jiné manželské detektivní dvojice, Tommyho Beresforda a Pentličky z pera královny detektivek Agathy Christie.

Vydavatelé se patrně obávali toho, že Hammetovi čtenáři nepřijmou toto odlehčení v jeho stylu, a proto v době vydání nechali vytisknout v New York Times inzerát, že nová kniha obsahuje i slovo "erekce". Jednalo se ovšem o plané obavy, protože kniha se prakticky přes noc po vydání v lednu 1934 stala bestsellerem. A to takovým, že vedení studia MGM prakticky ihned koupila filmová práva a režii filmové adaptace svěřila režiséru W. S. Van Dykeovi. Van Dyke si vysloužil přezdívku "jednozáběrový Woody" kvůli tomu, že v podstatě všechny záběry natáčel na první jetí a opakované klapky u něj byly výjimkou. Režisér měl pocit, že při opakování záběru výkony herců ztrácejí energii, a díky své metodě natáčel mnohem rychleji než jeho doboví kolegové. Van Dyke pravděpodobně vnímal humornou stránku v Hamettově knize jako její silnou přednost, a proto uložil scénáristům snímku, manželské dvojici Albertu Hackettovi a Frances Goordich, aby v adaptaci především došperkovali slovní výměny mezi ústředním párem Norou a Nickem. Pro film bylo angažmá těchto scénáristů (v té době naštěstící majících smlouvu s MGM) perfektním tahem, protože manželé Hackett a Goodrich, pozdější autoři scénářů pro filmy jako Život je krásný nebo Nevěstin otec, se při práci na postavách manželů Charlesových (stejně jako Hammett) hodně inspirovaly vlastním partnerstvím.

O představitelích manželské dvojice měl režisér jasno brzy, rozhodl se pro Williama Powella a Myrnu Loy, se nimiž právě natáčel film Drama z Manhattanu a z jejich společných scén cítil přesně tu chemii, kterou by mezi sebou měli mít Nick a Nora. Powell už v té době měl jednu roli detektiva ve filmové sérii za sebou, ztvárnil vyšetřovatele Philo Vance ve čtyřech snímcích podle tehdy populárních knih S. S. Van Dinea (u nás si tuto postavu v televizní inscenaci Vyvraždění rodiny greenů zahrál Jiří Dvořák), s čímž vtipně pracoval dobový trailer k Detektivu Nickovi v New Yorku, v němž se Powell jako Vance setkává s Powellem jako Nickem Charlesem a oba detektivové v podání stejného herce spolu diskutují. Volba Myrny Loy zprvu představiteli studia jednoznačně přijatá nebyla. Herečka byla v té době známá především jako představitelka různých femme fattale ve filmových melodramatech, ale režisér Van Dyke tušil její komediální talent. Na jedné hollywoodské party herečku shodil do bazénu a její noblesa a vtip, s nimiž si v situaci poradila, mu jeho tušení potvrdily. Vedení MGM nakonec s jejím obsazením souhlasilo pod podmínkou, aby natáčení netrvalo déle než tři týdny a Loy tak poté mohla začít natáčet špionážní film Stamboul Quest. Pro "jednozáběrového Woodyho" Van Dykea takové zadání nebylo žádný problém. Hammettova kniha vyšla v lednu 1934, natáčení v dubnu téhož roku si vybralo 16 dnů plus další 2 dny na výjimečné přetáčky (především závěrečné scény s rozuzlením) a k premiéře filmu došlo 25. května 1934, tedy zhruba čtyři měsíce od vydání knihy (!).

Filmové párování Powella a Loy se ukázalo jako geniální nápad, který byl jedním z klíčů pro obrovský úspěch filmu. Oba dva tvrdili, že si při natáčení společných dialogů vůbec nepřipadají jako kdyby hráli, ale spíš jako když koverzují s dobrým kamarádem. Jejich vzájemné naladění vycítilo publikum i producenti, takže se Detektiv Nick dočkal hned pěti pokračování. I v jejich názvu se objevuje "Thin Man" neboli "Hubený muž", ačkoliv označení má v knižní předloze i prvním filmu odkazovat na štíhlou postavu milionáře Wynanta. Scénáře navazujících filmů připomínkoval i sám Dashiell Hammet, který ovšem do konce svého života po původním Hubeném muži žádnou další knihu nenapsal. Je nutné dodat, že kromě "nickovské" série se Powell a Loy spolu objevili v dalších osmi filmech (především komediích stavějících na jejich souhře), čili dohromady mají na kontě 14 společných filmů.

První film o Nicku a Noře Charlesových se odehrává ve vánočním a povánočním čase a toto roční období je zdrojem řady zmíněných slovních přestřelek. Snímek se skutečně nese v odlehčeném tónu a naprosto rozumím tomu, že se jím mnoho Američanů naladí na sváteční pohodu. Určitě potěší milovníky klasických detektivek, možná až na ledabyle natočenou finální scénu s vyřešením zločinu. To je zinscenováno v klasickém schématu, kdy detektiv v dlouhém monologu rozluští záhadu při společné večeři všech podezřelých. Vrahova totožnost je však odhalena zbrkle a jeho motivy nejsou dostatešně vysvětlené. Škoda, že Van Dykea nenapadlo použít flashbacky jako třeba v pozdějších poirotovských adaptacích 70. a 80. let.

Detektiv Nick v New Yorku je stále svěží detektivní komedie z období Vánoc, kterou je ale možné si užít v kteroukoli roční dobu. Příběhy Nicka a Nory (a jejich fenky Asty) se kromě zmíněných pokračování dočkaly dalších adaptací v rozhlase a televizi, dokonce byl na jejich motivy napsaný i ve své době málo úspěšný broadwayský muzikál. Jak jsem uvedl výše, na českém území byla filmová podoba promítána už ve 30. letech a dozajista měla vliv na podobu filmů podle předloh Eduarda Fikera - Krok do tmy Martina Friče a Paklíč Miroslava Cikána. Já se s potěšením konečně seznámil s původní americkou filmovou sérií a velmi pravděpodobně (i vzhledem k tomu, že v dalším díle si zahrál mladý James Stewart) se k ní vrátím.