Je Štědrý večer a většina
Pařížanů právě usedá k večeři. V kanceláři telefonní linky důvěry se
právě mění směny a paní Musquinovou (Josiane Balasko) chystající se na
návštěvu rodiny své sestry střídají upjatá Thérèse (Anémone) a nepraktický
Pierre (Thierry Lhermitte). Očekávaná klidná služba s minimem telefonátů
se zvrhne téměř v peklo, když do kanceláře vrazí Thérèsina jednoduchá
známá Josette (Marie-Anne Chazel), která se snaží ukrýt před svým milencem, zlodějíčkem Félixem (Gérard Jugnot). Do
štědrovečerního neklidu se dále zamotají transvestita Káťa (Christian Clavier)
a bulharský soused Preskovič (Bruno Moynot)…
Zatímco patrně nejromantičtější vánoční film, Lásku nebeskou, mají kupodivu na svědomí střízliví Britové, za nejčernější a nejbláznivější vánoční komedií stojí překvapivě Francouzi. Je to zásluhou divadelní a filmové skupiny Le Splendid, která v 1. polovině 70.let minulého století vtrhla na francouzskou uměleckou scénu a její hlavní představitelé, jejichž jména jsou uvedená výše, se od té doby stali osobnostmi tamního kulturního dění. Dá se to srovnat se vpádem generačně spřízněné vlny komiků z prvních sérií americké Saturday Night Live a s odřenýma ušima k objevení našeho divadla Sklep a souvisejících uskupení.
Právě na přelomu 70. a 80. let filmová spolupráce členů Le Splendid, vycházející z jejich divadelních kusů, vrcholila. K nám se některé jejich snímky dostaly až po roce 1989, konkrétně Děda se dal na odboj a dva díly Dovolené po francouzsku. Patrně nejlepší Ježíšek je neřád byl v Česku oficiálně uvedený pouze na několika projekcích Francouzského institutu v Praze. I jeho scénář vychází ze stejnojmenné divadelní hry, se kterou skupina slavila úspěch na jevišti. S námětem na vánoční kus přišel Lhermitte, ale Balaskovou inspirovanou italským filmem Oškliví, špinaví a zlí napadlo, že diváci už dospěli k nekorektnímu humoru střílejícímu si z lidí na okraji společnosti. Ona také po návštěvě svých příbuzných v Bulharsku přišla s nápadem na postavu souseda-imigranta servírujícího nechutné vánoční cukrovinky a s myšlenkou zasadit děj do prostředí kanceláře linky důvěry.
Po třech měsících psaní hry vyšlo najevo, že rostoucí popularita členů omezila jejich časové možnosti, a proto se nakonec na jevišti objevila skupina bez Balaskové (pro ní psanou roli Thérèse převzala Anémone) a Michela Blanca. Oba však byli během uvádění hry povolaní zaskakovat (Balasková za Chazelovou a Blanc za Jugnota) a ve filmové adaptaci se rovněž objevili – pro Balaskovou byla připsaná role paní Musquinové a Blanc poskytl hlas úchylnému volajícímu na linku důvěry. Gérard Jugnot si původně měl zahrát roli transvestity, ale protože si tehdy ještě nechtěl oholit svůj typický knírek, místo něj alternovali Christian Clavier s Rolandem Giraudem.
Pro filmovou adaptaci si herci vybrali Jeana-Marié Poirého, syna slavného producenta, který získal ostruhy jako spoluscénárista filmů Georgese Lautnera a Michela Audiarda, a jako režisér už převedl na plátno hru Balaskové Muži dávají přednost tlustším. Poirého zásluhou se původní text dočkal značných změn, řada situací byla přepsána nebo nahrazena novými. Role šviháckého lékárníka se bez nároku na honorář ujal Jacques François, což mu Poiré v průběhu let oplácel obsazováním do svých dalších filmů. Ve filmu měla zaznít píseň zpěváka Julia Iglesiase, ale kvůli problémům s právy použil skladatel Vladimir Cosma svou píseň Destinée se zpěvem Guye Marchanda napsanou pro komedii Nenapravitelní na prázdninách. A v menší roli souseda Leblého se objevil ještě nezmíněný souputník skupiny Martin Lamotte.
Jak už jsem zmínil, Ježíšek je neřád je dost specifická bláznivá komedie. Půlce jejích hrdinů byste nejradši vrazili facku a nad chováním druhé půlky nevěřícně kroutíte hlavou. Většina z nich je ale obětí všeobecného vánočního ducha, když je čeká setkání s nenáviděnými či nechápajícími příbuznými, nebo toho, že „se přece o Vánocích neříká ne“. Postavy jsou samozřejmě přehnané, herci je ale mají v malíku a hrají dostatečným citem, ani se nemůžu rozhodnout, kdo mě pobavil nejvíc. Druh divokého humoru může být pro někoho už na hraně, ale ani těm nejčernějším vtipům (ranní návštěva zoo, „Zmáčkněte to tlačítko.“ nebo „Musíme vystřílet všechny náboje.“) se nelze nesmát. A to divadelní předloha byla k hrdinům ještě drsnější.
Zatímco v Česku a v Německu jsou vánoční jedničkou Tři oříšky pro Popelku a v USA si diváci svátky neužijí bez Caprova filmu Život je krásný, ve Francii je vánočním evergreenem právě netypický Ježíšek je neřád. Škoda, že u nás si cestu do širší oficiální distribuce stále ještě nenašel (na rozdíl od amerického remakeu Blázni a poloblázni se Stevem Martinem).
Žádné komentáře:
Okomentovat