Alexandre Gartempe žije na se
svou ženou Eliane na statku v malebné francouzské vesničce. Resp. Eliane
má z Alexandra cvičenou opici, která na povel nakrmí zvířata, sklidí
úrodu, zoře pole nebo opraví traktor a ještě ho přitom osobně bedlivě
kontroluje, aby se náhodou cestou nezastavil v hospůdce na skleničku.
Poté, co Eliane málem vyhodí z domu nového psa, se Alexandre čím dál tím
víc uzavírá do svých představ o tom, jak by si užíval života bez vlády panovačné
manželky. Jeho představy se nečekaně stanou skutečností…
Francouzská poetická komedie, jejíž název se do češtiny překládá jako Alexandr Šťastný nebo Šťastný Alexandr, ve své době sklidila obrovský úspěch u diváků a kritiky. Na jednu stranu je docela s podivem, že se nedostala do naší distribuce, na druhou stranu je jasné, že postava zemědělce, který se rozhodne přestat pracovat a svou leností a hédonismem nakazí i další vesničany, určitě nebyla vzorem správného socialistického člověka.
Herec Yves Robert rozšířil své umělecké působení v padesátých letech o profese scénáristy a režiséra. Jeho pátý film, (i u nás populární) adaptace Pergaudova románu Knoflíková válka ho zařadil mezi hitmakery a umožnil mu exkluzivní postavení nezávislého producenta, který si sám mohl rozhodovat o tom, co bude točit. Po krimikomedii Také velké bankovky mohou být falešné se rozhodl zpracovat vlastní povídku z vesnického prostředí a ústřední postavu psal na tělo jednomu z představitelů jeho filmu Les Copains, Philippeu Noiretovi. A i když Robertovi i Noiretovi přibyly později v jejich filmografiích další úspěšné položky, Alexandr je pro oba jedním z vrcholů.
Robertovi se dokonale podařilo navodit malebnou atmosféru s poetickým nadhledem, okouzlujícím humorem a překrásnými barevnými obrazy, které téměř maluje kameraman René Mathelin. Svěží je legrace zabalená v nápaditých fórcích (jako společný typ brýlí pro tlupu sousedových sourozenců), které jsou sice možná chvílemi trochu dětinské (to platí pro Alexandrova pejska, jenž svému páníčkovi chodí i nakupovat), ale dokonale souzní s nádhernými záběry luk a strání a provází nenásilné poselství, že člověk si místo moře práce má udělat čas i na to, aby si život vychutnal.
Dá se poznat, že pohodová atmosféra panovala i na place, což zmiňovali i někteří zúčastnění ve svých vzpomínkách. Natáčelo se v departmentu Eure-et-Loir a Robert svým hercům připravil krásné prázdniny, jelikož od nich vyžadoval přítomnost na place, i když zrovna netočili své scény, protože co kdyby ho napadlo je využít. Prostor pro improvizaci dostal ve svých výstupech i Pierre Richard ve své první větší filmové roli, v níž už prokázal své pohybové nadání. Richardovým parťákem na plátně i při natáčení byl svérázný Jean Carmet, který si podle mnoha historek získal přízeň místních obyvatel. Mezi filmovými vesničany se objevili režisérovi oblíbenci Paul Le Person a Jean Saudray, v menší postavě hokynářky pak zaujala absurdní komička Tsilla Chelton.
Role Alexandra představovala zásadní obrat pro kariéru Philippea Noireta. Ještě během natáčení si herec zoufal, že ho vesničané podle obličeje nepoznávají, po úspěšné premiéře ho ale diváci zastavovali na ulici sami od sebe a děkovali, že se díky jeho Alexandrovi zamysleli, zda nevěnují práci příliš velkou část svého života. Film byl úspěšný i v Jižní Americe, na urugayské fotbalisty, kteří se na hřišti moc nesnažili, fanoušci na tribuně dokonce volali "Alejandro!". Role Noiretovy mladé přítelkyně pak připadla Marléne Jobert, která po vedlejší roli v Godardově Mužský rod, ženský rod, mohla poprvé oslovit širší publikum svým komediálním talentem. Robert s Noiretem se krátce nato dali znovu dohromady v adaptaci hry Marcela Aymého Clérambard, která v úplném opaku oproti Alexandrovi skončila fiaskem u diváků i kritiky. Režisér proto Noireta k hercově lítosti už ke spolupráci nikdy neoslovil.
Alexandr však dodnes zůstává ve Francii všeobecně známou klasikou. Režisér Robert v něm úspěšně rozvinul motiv vesnického enfant-terrible, který si vyzkoušel ve své o deset let starší komedii Nevídáno, neslýcháno s Louisem De Funésem. Pokud se chcete pobavit jemným humorem a zároveň kochat nápaditými poetickými záběry, je to pro vás. Zklamaní rovněž nebudou fanoušci komponisty a dirigenta Vladimira Cosmy, pro kterého se jednalo sice o první filmovou hudbu, ale rovnou debutoval jednou ze svých nejlepších prací, která svou romantickou zasněností s filmem dokonale ladí.
Žádné komentáře:
Okomentovat