Prosinec 1895. Tři trestanci Joseph, Albert a Jules uprchli z věznice na Ďábelském ostrově a hledají způsob, jak se dostat na loď, která by je dopravila do Paříže. V předvečer vánočních svátků se ukryjí v rodině nepříliš úspěšného místního obchodníka s galanterií Docutela. Ten se spolu s manželkou a dcerou obává příjezdu lakomého bratrance Andrého, jemuž obchod patří a svěřil ho Ducotelovým ke správě. André je odhodlaný provést rozsáhlou inventuru (svátky nesvátky) a pokud nebude spokojený, je rozhodnutý Ducotelovy z domu vyhodit. Joseph, Albert a Jules si ale rodinu oblíbí natolik, že se rozhodnou vzít problémy s Andrém do svých rukou…
Ačkoliv se děj We're No Angels z klimatologického hlediska odehrává v subtropech, jedná se o jednu z nejoblíbenějších vánočních stálic amerických diváků. A že příběh tří vězňů, kteří skoro jako tři kouzelní dědečci (nebo andělé) přišli narovnat poměry do rodiny v nesnázích, má povahu vánočního příběhu, o tom žádná. Jenže sladkost vánočního cukroví je trošičku dochucená kyanidem.
Na počátku byla divadelní hra Francouze Alberta Hussona, k jejíž americké filmové adaptaci byl povolán pracovitý režisér Michael Curtiz, který už měl v té době na kontě úspěšné filmy jako Útok lehké kavalerie, Pán sedmi moří nebo Casablanca. I přesto, že si zkusil režii několika muzikálů, bylo jeho přidělení ke komedii trochu nečekané, stejně jako obsazení Curtizova oblíbeného herce, ikony noir filmů Humphreyho Bogarta do hlavní komediální role – producenti, kteří ale měli stále před očima jejich společný zářez jménem Casablanca, si s tím ale hlavu nelámali.
Důvěra producentů přinesla
ovoce, protože Andělé jsou patrně nejlepší komedií z Bogartovy filmografie
(s konkurencí Wilderovy Sabriny). Lze je zařadit do nepočetné skupiny filmů, v nichž
se snoubí klasický jemný humor s černým žertováním. Ústřední trojice vězňů
stejně jako postavy rodiny Ducotelových je představena s velikou laskavostí
– zatímco Ducotelovým vůbec nevadí přizvat trestance ke štědrovečerní tabuli,
vězni zase bez zaváhání vypomohou s obsluhou zákazníků nebo úklidem
domácnosti. Srdečnost všech ale vůbec nebrání přípravě (několika) vražedných
plánů. Tento jemně-černohumorný koktejl je velmi osvěžující, stejně jako
netypický vývoj dějové linky se zamilovanou dvojicí. Stojí za zmínku, že v příběhu, kdy trojice zločinců vpadne do života nic netušící rodiny, se Bogart v roce 1955 objevil ještě jednou, podruhé však navážno v thrilleru Hodiny zoufalství.
Film je postavený na trojici vězeňských uprchlíků, z nichž hlavním magnetem obsazení byl ve své době bezesporu právě Humphrey Bogart. I přes zmíněnou chudší zkušenost s filmovou komedií se v žánru neztratil, s kamennou tváří pokerového hráče pronáší jednu ironickou hlášku za druhou („Přišli jsme je okrást a to taky uděláme. Rozbijeme jim hlavy, vydloubeme oči, podřízneme krky. Hned co jim umyjeme nádobí.“) a třeba scéna, kdy plešatému muži prodává sadu speciálních hřebenů, je naprosto k popukání. Druhým z trojice je pak mladý Peter Ustinov, který s Bogartem slušně drží krok, v některých momentech ho dokonce předejde. Oba herci se během natáčení spřátelili a Bogart Ustinova škádlil kanadskými žertíky. Aldo Ray (jehož jméno dal Quentin Tarantino postavě Brada Pitta v Hanebných panchartech) je sice jako třetí vězeň nejméně výrazný, ale ani jeho sukničkář se mezi ostatními neztratí.
Mezi ostatními herci se objeví legendární představitel Sherlocka Holmese Basil Rathbone jako arogantní bratranec André nebo v roli Ducatela Hitchcockův oblíbenec Leo G. Caroll, který později na sklonku kariéry zazářil ve špionážním seriálu The Man from U.N.C.L.E. Jeho ráznou ženu si zahrála hvězdná Joan Blondell, které roli Bogart nabídl jako záchranné lano po bulvárním skandálu, když její manžel postřelil domnělého milence Blondellové.
We're No Angels na první pohled nejsou typickým vánočním filmem, ale zdání klame, s jejich až pohádkovou nadsázkou (která se naplno projeví v samotném závěru) bez problému do sváteční atmosféry zapadnou. Kromě toho nabízí i lavinu vtipných dialogů („ - Jdu koupit krocana.“ – „Řekl jsi ‚koupit‘?“ – „Abychom ctili svátky. Možná to chvilku potrvá, nejdřív budu muset ukrást peníze.“) a trochu toho černého humoru, který jako koření ve správných dávkách Vánocům rozhodně neuškodí.
Žádné komentáře:
Okomentovat