Alexandre Gartempe žije na se
svou ženou Eliane na statku v malebné francouzské vesničce. Resp. Eliane
má z Alexandra cvičenou opici, která na povel nakrmí zvířata, sklidí
úrodu, zoře pole nebo opraví traktor a ještě ho přitom osobně bedlivě
kontroluje, aby se náhodou cestou nezastavil v hospůdce na skleničku.
Poté, co Eliane málem vyhodí z domu nového psa, se Alexandre čím dál tím
víc uzavírá do svých představ o tom, jak by si užíval života bez vlády panovačné
manželky. Jeho představy se nečekaně stanou skutečností…
Francouzská poetická komedie,
jejíž název se do češtiny překládá jako Alexandr Šťastný nebo Šťastný Alexandr,
ve své době sklidila obrovský úspěch u diváků a kritiky. Na jednu stranu je
docela s podivem, že se nedostala do naší distribuce, na druhou stranu je
jasné, že postava zemědělce, který se rozhodne přestat pracovat a svou leností
a hédonismem nakazí i další vesničany, určitě nebyla vzorem správného
socialistického člověka.
Herec Yves Robert rozšířil své
umělecké působení v padesátých letech o profese scénáristy a režiséra. Jeho
pátý film, (i u nás populární) adaptace Pergaudova románu Knoflíková válka ho
zařadil mezi hitmakery a umožnil mu exkluzivní postavení nezávislého
producenta, který si sám mohl rozhodovat o tom, co bude točit. Po krimikomedii
Také velké bankovky mohou být falešné se rozhodl zpracovat vlastní povídku
z vesnického prostředí a ústřední postavu psal na tělo jednomu
z představitelů jeho filmu Les Copains, Philippeu Noiretovi. A i když Robertovi i Noiretovi přibyly
později v jejich filmografiích další úspěšné položky, Alexandr je pro oba
jedním z vrcholů.
Robertovi se dokonale podařilo
navodit malebnou atmosféru s poetickým nadhledem, okouzlujícím humorem a překrásnými
barevnými obrazy, které téměř maluje kameraman René Mathelin. Svěží je legrace
zabalená v nápaditých fórcích (jako společný typ brýlí pro tlupu sousedových
sourozenců), které jsou sice možná chvílemi trochu dětinské (to platí pro Alexandrova
pejska, jenž svému páníčkovi chodí i nakupovat), ale dokonale souzní
s nádhernými záběry luk a strání a provází nenásilné poselství, že člověk
si místo moře práce má udělat čas i na to, aby si život vychutnal.
Dá se poznat, že pohodová
atmosféra panovala i na place, což zmiňovali i někteří zúčastnění ve svých
vzpomínkách. Natáčelo se v departmentu Eure-et-Loir a Robert
svým hercům připravil krásné prázdniny, jelikož od nich vyžadoval přítomnost na
place, i když zrovna netočili své scény, protože co kdyby ho napadlo je využít.
Prostor pro improvizaci dostal ve svých výstupech i Pierre Richard ve své první
větší filmové roli, v níž už prokázal své pohybové nadání. Richardovým
parťákem na plátně i při natáčení byl svérázný Jean Carmet, který si podle
mnoha historek získal přízeň místních obyvatel. Mezi filmovými vesničany se objevili režisérovi oblíbenci Paul Le Person a Jean Saudray, v menší postavě hokynářky
pak zaujala absurdní komička Tsilla Chelton.
Role Alexandra představovala
zásadní obrat pro kariéru Philippea Noireta. Ještě během natáčení si herec
zoufal, že ho vesničané podle obličeje nepoznávají, po úspěšné premiéře ho ale
diváci zastavovali na ulici sami od sebe a děkovali, že se díky jeho Alexandrovi
zamysleli, zda nevěnují práci příliš velkou část svého života. Film byl úspěšný i v Jižní Americe, na urugayské fotbalisty, kteří se na hřišti moc nesnažili, fanoušci na tribuně dokonce volali "Alejandro!". Role Noiretovy mladé
přítelkyně pak připadla Marléne Jobert, která po vedlejší roli
v Godardově Mužský rod, ženský rod, mohla poprvé oslovit širší publikum
svým komediálním talentem. Robert s Noiretem se krátce nato dali znovu
dohromady v adaptaci hry Marcela Aymého Clérambard, která v úplném
opaku oproti Alexandrovi skončila fiaskem u diváků i kritiky. Režisér proto
Noireta k hercově lítosti už ke spolupráci nikdy neoslovil.
Alexandr však dodnes zůstává ve
Francii všeobecně známou klasikou. Režisér Robert v něm úspěšně rozvinul
motiv vesnického enfant-terrible, který si vyzkoušel ve své o deset let starší
komedii Nevídáno, neslýcháno s Louisem De Funésem. Pokud se chcete pobavit
jemným humorem a zároveň kochat nápaditými poetickými záběry, je to pro vás.
Zklamaní rovněž nebudou fanoušci komponisty a dirigenta Vladimira Cosmy, pro
kterého se jednalo sice o první filmovou hudbu, ale rovnou debutoval jednou ze
svých nejlepších prací, která svou romantickou zasněností s filmem
dokonale ladí.