Po Christmas in Connecticut jsem dostal zálusk na další vánoční film s Barbarou Stanwyck. Remember the Night natočil podle scénáře Prestona Strugese režisér Mitchell Leisen a právě kontrast odlišností obou tvůrců definuje výslednou podobu snímku. Sturges plánoval, podobně jako ve svých pozdějších filmech Lady Eva a Příbeh z Palm Beach natočit ironickou komedii o milostné dvojici, jejíž lásku do jisté míry ovlivňuje čirý pragmatismus - nehodí se snad recidivistce, že jí podléhá muž, který ji může poslat znovu za mříže? Nicméně uhlazený Leisenův styl nakonec Sturgesovy záměry utlumil a režisér si výsledek přizpůsobil sobě na míru.
Leisen byl známý svým důrazem na výpravu (však se jí také před zahájením režijní dráhy věnoval), a proto ve filmu nechybí pečlivě budovaná atmosféra amerického maloměsta ve vánočním čase, která dokáže v mžiku naladit na sváteční náladu. Podobně nakažlivá je domácí pohoda v domě Joeovy matky a tety, navíc představitelky obou žen, Beulah Bondi a Elizabeth Patterson, působí natolik sympaticky, že byste je hned brali za členky vlastní rodiny. Příjemné naladění vrcholí ve scéně vánočního plesu a jen v několika málo momentech do ní pronikne scénáristův sarkastičtější rukopis - např. ve scéně s Leeinou odmítavou matkou nebo ve sturgesovsky otevřeném závěru, který nechává na divákově rozhodnutí, zda se jedná nebo nejedná o happy end.
Po boku Barbary Stanwyck v roli Lee se jako Joe poprvé objevuje Fred MacMurray. Tuto dvojici v budoucnu čekaly ještě tři další společné filmy vážnějšího rázu včetně legendární Pojistky smrti. Je osvěžující vidět oba herce spolu v komedii, která se později pro každého z nich samostatně stala jednou z domén. Zatímco MacMurrayho postava trochu doplácí na osekaný scénář (což rozvedu dále), Barbara zde dává průchod svému komediálnímu nadáním. I když jsem jí v podobné roli viděl už v jiných filmech, její podání Lee je natolik sympatické, že se mi jako polepšená kriminálnice tady líbila víc než v jiných filmech.
Prestonu Sturgesovi se podobně jako Billymu Wilderovi spolupráce s Mitchellem Leisenem vůbec nelíbila. Oba byly nespokojení s tím, jak Leisen uchopil jejich scénáře, že se rozhodli své další filmy režírovat sami. V tomto konkrétním případě Sturgesovi vadilo nejen uhlazení některých motivů, ale také vyškrtnutí plamenných soudních projevů Joea, díky nimž byla postava výraznější a nabízela prostor pro konverzační ekvilibristiku. Tyto pasáže by určitě pomohly lépe dokreslit, proč Joe patří mezi obávané státní návladní. Co ale Prestonu Sturgesovi natáčení přineslo, bylo přátelství s Barbarou Stanwyck a seznámení se s jejím talentem. Hned další rok napsal Stanwyck na tělo komedii Lady Eva, která patří k tomu nejlepšímu, co na veseloherním poli ve 40. letech vzniklo.
I když souhlasím se Sturgesovými výtkami, rozhodně musím přiznat, že v režisérem vybudovaném prostředí vánoční venkovské domácnosti jsem se při sledování uvelebil. Režisér podle mě selhal ve vedení některých vedlejších herců, zejména Sterling Holloway v roli bratrance Willieho. Oproti zmiňovanému druhému vánočnímu filmu Barbary Christmas in Connecticut vychází Remember the Night na počet gagů a slovních vtipů (zřejmě důsledek zmiňované nedobrovolné úpravy scénáře) jako chudší. Co se týče atmosféry vánočních svátků, nechává pozdější snímek daleko za sebou.
