Chtěl jsem se podívat na vánoční komedii s britskými herci, ale zároveň trochu něco jiného než Lásku nebeskou a příbuzné humorné romance z pera Richarda Curtise nebo Emmy Thompson. Po krátkém zvažování jsem nakonec zvolil Narodil se Kristus Pán!, protože mě nalákala účast mého oblíbence Martina Freemana v hlavní roli a předchozí film režisérky Debbie Issit, "reality-show" komedie Svatby jako řemen (také s Freemanem a v té době ještě nepříliš známou Olivií Colman), mě docela pobavil. Na druhou stranu jsem se na základě internetových ohlasů a dějové synopse obával klišovitého příběhu s prvoplánově roztomilými dětmi.
A můj odhad se v určitém ohledu trefil. Příběh je skutečně natolik předvídatelný, že už po třech minutách můžete s jistotou vsadit krk na to, jak historka o učiteli a jeho svěřencích dopadne. Nicméně i přesto se jedná o nenuceně příjemnou zábavu, ve které Issit uložila hercům práci se stejnou metodou jako u Svateb jako řemen - s improvizací. Herci neměli pevně napsaný scénář, jen jim před každou klapkou režisérka vysvětlila situaci v následující scéně a nechala je rozehrát vlastní dialogy. Výsledkem bylo 120 hodin materiálu, který pak Issit se svým manželem, střihačem a zároveň autorem hudby Nickym Agerem, stříhala po 10 měsíců do celovečerní stopáže. I vzhledem ke zvolené metodě je výsledek možná trochu roztržitý - postava pana Poppyho na hranici trapnosti chvílemi dává vzpomenout na britské doku-sitcomy jako Kancl, příběh jako takový má styčné body s americkou Školou ro(c)ku a scény s výběrem dětských účinkujících do vánočního představení zase připomínají Formanův Konkurs.
Ostatně scény ze zkoušek na vystoupení jsou překvapivě nejzábavnější hned z několika důvodů. Improvizace dialogů totiž dětem sedla daleko víc než dospělým hercům. Ti se až na Freemana a Ashley Jensen ujali svých postav jako zábavných karikatur, kterým ale trochu chybí repliky cizelované rukou pečlivějšího scénáristy (to zamrzí především u slizkého Gordona v podání Jasona Watkinse). U Martina Freemana v roli Paula jsem si opět užíval jeho civilní vystupování a úspornou komiku, navíc v rolích neurotických smolařů ho mám nejraději. Marc Wooton mě v úloze poloidiotského pana Poppyho rozesmával, ale v některých momentech ho režisérka mohla držet víc na uzdě.
Dětští hrdinové získávají sympatie i díky povedenému castingu jejich představitelů. Nebyli totiž obsazení žádní uhlazení cukroušci, ale "normálně" vypadající děti (ostatně byli vybraní na konkurzu pro mládež, která do té doby neměla zkušenost před kamerou), k nimž si divák snadno vybuduje vztah. A i díky jim si pak užije úsměvné velkolepé finále s kýženou vánoční muzikálovou hrou, u které se snadnou můžete přistihnout při pobrukování melodií z pera zmíněného Agera.
Debbie Issit sklidila s Narodil se Kristus Pán! úspěch, který vedl ke vzniku třech filmových pokračování (již bez Martina Freemana) a divadelní adaptace opět pod její taktovkou. Nelze se tomu divit, když "jednička" je vcelku povedený rodinný film se sympatickými dětmi, srandovními dospělými a melodickými písničkami. Ani v rámci svého žánru nepředstavuje asi velký milník, ale jako oddechovka v předvánočním shonu funguje určitě. P.S. Vyhněte se českému dabingu, který se tentokrát příliš nepovedl. :(
Žádné komentáře:
Okomentovat