Obchod za rohem / The Shop Around the Corner (1940)

VÁNOČNÍ SPECIÁL

Pan Matušek je vlastníkem velkého obchodu s koženým zbožím v Budapešti, který obsluhuje pět prodavačů a jeden poslíček. Největší respekt má služebně nejstarší Alfred Kralik (James Stewart). Jednoho dne do obchodu zavítá dívka Klára Novaková (Margaret Sullavan) s žádostí o práci. Alfred by ji nejraději odmítl, ale Klára přesvědčí pana Matuška, aby ji přijal – do blížící se vánoční sezóny se bude hodit. Od tohoto momentu se mezi Alfredem a Klárou rozpoutá vzájemná řevnivost, i když oba netuší, že přes dopisy si mnohokrát vyznali lásku. Udržují totiž dopisovací vztah přes inzerát, přičemž o skutečné totožnosti druhého pisatele nemají ani ponětí…

Opět americká vánoční romantická komedie, ovšem s notně evropským duchem. Za ten můžeme děkovat režiséru Ernstu Lubitschovi. Slavný tvůrce velice rád zasazoval zápletky svých filmů do evropského prostředí a často adaptoval divadelní hry autorů ze starého kontinentu, takže i tento přepis maďarské veselohry ponechal v kulisách předválečné Budapešti. V souvislosti s režisérem se často hovoří o tzv. „Lubitschově doteku (Lubitsch Touch)“, pro který ale neexistuje jednoznačný výklad a různí filmoví publicisté ho vysvětlují jinak. Jedná se o specifické kouzlo složené z ingrediencí typických pro Lubitschovu tvorbu, jenž můžeme cítit i v tomto filmu.

Na rozdíl od jiných Lubitschových komedií, jejichž protagonisté jsou diplomaté, šlechtici, podvodníci nebo umělci, má Obchod za rohem navíc tu výhodu, že s jejími hrdiny a příběhem (seznámení přes inzerát) se běžný divák může snadněji identifikovat. A díky přirozeným výkonům sympatických herců Jamese Stewarta a Margaret Sullavanové postavám opravdu od srdce přejete, aby skončila ruka v rukávě (do Kláry Novakové bych se zamiloval hned). Dialogy jsou prošpikované ironickým humorem (který nezapře židovský původ jejich autorů Raphaelsona a Lubitsche), jehož nositelem je především prodavač Pirovič v podání původně německého komika Felixe Bressarta („Budeme po zavírací hodině zdobit výlohu, takže nemusíme večeřet s Lásloovými. Není to báječné?“).

Musím říct, že mě fascinuje Lubitschova inteligentní režie, která má všechno v pevných rukou, nebojí se netradičních záběrů (Klára vyzvedávající dopis na poště), ale zároveň neexhibuje a vše působí naprosto lehce a přirozeně. A jsem okouzlený nápady jako vyznáním citů při přesvědčování k nákupu náprsní tašky, od kterých by se autoři dnešních romantických komedií mohli učit. Okouzlit se nechali i Billy Wilder, který měl na stěně své kanceláře léta nápis „Jak by to udělal Lubitsch?“ a Nora Ephron, jenž námět o dvojici známých, kteří se najdou přes inzerát, zopakovala po svém v Lásce přes internet.

Co ale oproti některým jiným Lubitschovým filmům chybí, je určité podivná morálka jeho postav. Takže hlavní hrdinka to netáhne se dvěma kamarády najednou jako v Lásce mezi umělci nebo nepodvádí svého manžela poté, co pro ni riskoval život, jako hrdinka jinak povedené válečné komedie Být či nebýt. Chápu, že řadu dnešních diváků právě tato témata na Lubitschovi přitahují, i když já se bez takových necudností obejdu. Ve vánočně laskavém Obchodě za rohem ale pro ně není místo.

Ernst Lubitsch označil Obchod za rohem za nejpovedenější film, který natočil. Někteří kritici ho řadí do žebříčků nejlepších filmů všech dob. Já jim tento názor rozhodně rozporovat nebudu.

Ježíšek je neřád / Le Père Noël est une ordure (1982)

 

VÁNOČNÍ SPECIÁL

Je Štědrý večer a většina Pařížanů právě usedá k večeři. V kanceláři telefonní linky důvěry se právě mění směny a paní Musquinovou (Josiane Balasko) chystající se na návštěvu rodiny své sestry střídají upjatá Thérèse (Anémone) a nepraktický Pierre (Thierry Lhermitte). Očekávaná klidná služba s minimem telefonátů se zvrhne téměř v peklo, když do kanceláře vrazí Thérèsina jednoduchá známá Josette (Marie-Anne Chazel), která se snaží ukrýt před svým milencem, zlodějíčkem Félixem (Gérard Jugnot). Do štědrovečerního neklidu se dále zamotají transvestita Káťa (Christian Clavier) a bulharský soused Preskovič (Bruno Moynot)…

Zatímco patrně nejromantičtější vánoční film, Lásku nebeskou, mají kupodivu na svědomí střízliví Britové, za nejčernější a nejbláznivější vánoční komedií stojí překvapivě Francouzi. Je to zásluhou divadelní a filmové skupiny Le Splendid, která v 1. polovině 70.let minulého století vtrhla na francouzskou uměleckou scénu a její hlavní představitelé, jejichž jména jsou uvedená výše, se od té doby stali osobnostmi tamního kulturního dění. Dá se to srovnat se vpádem generačně spřízněné vlny komiků z prvních sérií americké Saturday Night Live a s odřenýma ušima k objevení našeho divadla Sklep a souvisejících uskupení.

Právě na přelomu 70. a 80. let filmová spolupráce členů Le Splendid, vycházející z jejich divadelních kusů, vrcholila. K nám se některé jejich snímky dostaly až po roce 1989, konkrétně Děda se dal na odboj a dva díly Dovolené po francouzsku. Patrně nejlepší Ježíšek je neřád byl v Česku oficiálně uvedený pouze na několika projekcích Francouzského institutu v Praze. I jeho scénář vychází ze stejnojmenné divadelní hry, se kterou skupina slavila úspěch na jevišti. S námětem na vánoční kus přišel Lhermitte, ale Balaskovou inspirovanou italským filmem Oškliví, špinaví a zlí napadlo, že diváci už dospěli k nekorektnímu humoru střílejícímu si z lidí na okraji společnosti. Ona také po návštěvě svých příbuzných v Bulharsku přišla s nápadem na postavu souseda-imigranta servírujícího nechutné vánoční cukrovinky a s myšlenkou zasadit děj do prostředí kanceláře linky důvěry.

Po třech měsících psaní hry vyšlo najevo, že rostoucí popularita členů omezila jejich časové možnosti, a proto se nakonec na jevišti objevila skupina bez Balaskové (pro ní psanou roli Thérèse převzala Anémone) a Michela Blanca. Oba však byli během uvádění hry povolaní zaskakovat (Balasková za Chazelovou a Blanc za Jugnota) a ve filmové adaptaci se rovněž objevili – pro Balaskovou byla připsaná role paní Musquinové a Blanc poskytl hlas úchylnému volajícímu na linku důvěry. Gérard Jugnot si původně měl zahrát roli transvestity, ale protože si tehdy ještě nechtěl oholit svůj typický knírek, místo něj alternovali Christian Clavier s Rolandem Giraudem.

Pro filmovou adaptaci si herci vybrali Jeana-Marié Poirého, syna slavného producenta, který získal ostruhy jako spoluscénárista filmů Georgese Lautnera a Michela Audiarda, a jako režisér už převedl na plátno hru Balaskové Muži dávají přednost tlustším. Poirého zásluhou se původní text dočkal značných změn, řada situací byla přepsána nebo nahrazena novými. Role šviháckého lékárníka se bez nároku na honorář ujal Jacques François, což mu Poiré v průběhu let oplácel obsazováním do svých dalších filmů. Ve filmu měla zaznít píseň zpěváka Julia Iglesiase, ale kvůli problémům s právy použil skladatel Vladimir Cosma svou píseň Destinée se zpěvem Guye Marchanda napsanou pro komedii Nenapravitelní na prázdninách. A v menší roli souseda Leblého se objevil ještě nezmíněný souputník skupiny Martin Lamotte.

Jak už jsem zmínil, Ježíšek je neřád je dost specifická bláznivá komedie. Půlce jejích hrdinů byste nejradši vrazili facku a nad chováním druhé půlky nevěřícně kroutíte hlavou. Většina z nich je ale obětí všeobecného vánočního ducha, když je čeká setkání s nenáviděnými či nechápajícími příbuznými, nebo toho, že „se přece o Vánocích neříká ne“. Postavy jsou samozřejmě přehnané, herci je ale mají v malíku a hrají dostatečným citem, ani se nemůžu rozhodnout, kdo mě pobavil nejvíc. Druh divokého humoru může být pro někoho už na hraně, ale ani těm nejčernějším vtipům (ranní návštěva zoo, „Zmáčkněte to tlačítko.“ nebo „Musíme vystřílet všechny náboje.“) se nelze nesmát. A to divadelní předloha byla k hrdinům ještě drsnější.

Zatímco v Česku a v Německu jsou vánoční jedničkou Tři oříšky pro Popelku a v USA si diváci svátky neužijí bez Caprova filmu Život je krásný, ve Francii je vánočním evergreenem právě netypický Ježíšek je neřád. Škoda, že u nás si cestu do širší oficiální distribuce stále ještě nenašel (na rozdíl od amerického remakeu Blázni a poloblázni se Stevem Martinem).

Láska nebeská / Love Actually (2003)

VÁNOČNÍ SPECIÁL

Je pět týdnů před Vánoci a Londýn se začíná oblékat do svátečního hávu. Spisovatel Jamie nachytá svou snoubenku při nevěře s jeho bratrem. Peter a Mark jsou nejlepší přátelé, ale Mark nevynechá jedinou příležitost, aby ukázal, jak nemá rád Peterovu novomanželku Juliet. Karen očekává, že její sarkastický manžel Harry svým vánočním dárkem dokáže, že i po letech manželství jí chce překvapit. Daniel se musí smířit se smrtí své manželky a také s tím, že zůstal sám na výchovu nevlastního syna. Nový premiér najde překvapivé sympatie k jedné ze svých sekretářek a konečně bývalá rocková hvězda se snaží zabodovat se svým novým vánočním singlem. Jak se osudy jich všech a dalších propletou během nadcházejícího adventu?

„I feel it in my fingers, i feel it in my toes…“ Lásku nebeskou jsem prvně zaregistroval v předpubertálním věku v době jejího uvedení v kinech. Pamatuji se na plakát u našeho multikina, na kterém mě upoutala společná účast některých herců, a také na recenzi ve (dnes již bohužel nevydávaném) filmovém časopise Premiere, který jsem v té době hltal. Tomáš Baldýnský ve své tehdejší recenzi napsal, že to není „film průlomový nebo naprosto bezchybný, ale prostě boží“. Pár měsíců po premiéře se Láska objevila na DVD, kde jsem ji viděl poprvé, a i když jsem v té době mnoha emocím postav nerozuměl, měl jsem z ní podobný pocit.

Tato „absolutní romantická komedie“ je dílem Richarda Curtise, který se poté, co spolu s Rowanem Atkinsonem přivedl na svět Mr. Beana, Černou zmiji a celou řadu výborných skečů, se stal specialistou právě na žánr úsměvných romancí. Jeho scénáře pro Čtyři svatby a jeden pohřeb, Notting Hill i první Deník Bridget Jonesové představují správně namixovaný koktejl uvěřitelné romantiky a inteligentního humoru, který i díky zpravidla skvělému obsazení oprávněně bodoval u diváků. Není divu, že se Curtis rozhodl ho namíchat i pro svůj režijní debut.

Původně měly být dva příběhy využité pro samostatné scénáře, ale jelikož se Curtisovi nepodařilo je dále rozvinout, rozhodl se je spojit a posílit o další dějové linky, až jich bylo deset. Pod částečným vlivem filmů Roberta Altmana je všechny vzájemně propletl, a to do atmosféry předvánočního Londýna. Opravdu klobouk dolů, kolik námětů obětoval pro jeden snímek, protože v podstatě každý z nich by při větším rozpracování mohl fungovat jako samostatný film (a to ještě jeden z nich o ředitelce školy, kterou navštěvují filmové děti Emmy Thompson a Alana Rickmana režisér s těžkým srdcem vystřihl, ale nebojte, je k nalezení na DVD) .

Právě kvůli celkovému počtu příběhových linií je každá z nich okleštěná o nastavované scény, které divák v některých romcomech najde, a film tak především ve druhé polovině může skákat z jednoho humorného či dojemného vrcholu na druhý. A tak jsme svědky vyznání nešťastné lásky pomocí cedulí, zábavných jazykových nedorozumění Colina Firtha a jeho španělské hospodyně, taneční kreace předsedy vlády, dětského vánočního koncertu, nesmělého randění herců z erotických filmů a také velké lítosti při prozření v dlouhodobém vztahu za znění zpěvu Joni Mitchellové. Všechny tyto výrazné scény navíc podbarvuje soundtrack skvěle vybraných písní spolu s krásnou hudbou Craiga Armstronga.

Nevím, jestli má cenu psát něco víc k hereckému obsazení, protože každý z příběhů táhne některá ze skvělých hereckých hvězd, jejichž jména mluví za vše. Příznivci britské televizní tvorby také určitě pookřejí, jelikož téměř v každé scéně se objeví nějaká jim povědomá tvář. Ale i tak pro pořádek zmíním výbornou Lauru Linney v roli nesmělé Sarah, Liama Neesona z doby, kdy ještě nebyl akčním hrdinou, skvělého Billa Nighyho, kterému role rockera Billyho Maca nakopla kariéru, či mého oblíbeného Martina Freemana, který tehdy ještě byl znám pouze divákům britcomů. Fanoušci francouzského filmu mohou netrpělivě vyhlížet cameo herečky Jeanne Moreauové.

Curits samozřejmě nezapomněl na své oblíbence Rowana Atkinsona a Hugha Granta, i když oba byli v podstatě náhradníci. Atkinsonovu komediální etudu měl původně předvést (také tehdy mimobritskému světu neznámý) Simon Pegg a v roli ministerského předsedy chtěl scénárista a režisér původně někoho staršího jako Anthonyho Hopkinse, Michaela Gambona nebo Michaela Crawforda.

Láska nebeská se stala doslova přes noc klasikou. Některé písně z jejího soundtracku se tradičně drží na vánočních playlistech mnoha rádií. Je to nejvánočnější film za několik posledních desetiletí, který asi dlouho nic nepřekoná. Můžeme totiž u jeho sledování prožívat to, co vlastně od Vánoc chceme – bavit se, smát, ale i dojímat. A na závěr opět ocituji Tomáše Baldýnského: „Pokud vám to připadá laciné, táhněte do háje, a nebo do filmového klubu.“

Vánoční prázdniny / Christmas Vacation (1989)

VÁNOČNÍ SPECIÁL

Hrdý otec rodiny Clark Griswold je natěšený, že stráví vánoční svátky v rodinném kruhu se svou ženou Ellen, dětmi Audrey a Rustym a prarodiči. Jeho snaze o ty nejlepší Vánoce však zabrání série karambolů a především neočekávaný příjezd podivínského bratrance Eddieho s rodinnou a uslintaným psem Soplíkem. Očekávaná vánoční prémie od jeho zaměstnavatele Shelbyho navíc stále nedorazila. Přežije Clark tyto Vánoce ve zdraví?

České televize ve svém svátečním programu tradičně nabízejí festival pohádek, ale také některé již zdomácnělé zahraniční vánoční filmy. Mezi ně určitě patří Vánoční prázdniny, třetí film z volné série o rodině Griswoldových, jejíž hlava Clark se vždy nadchne pro velký společný zážitek, naplánuje ho, ale vlivem okolností nebo jeho vlastní roztržitostí vše skončí opačně proti jeho představám.

Za celou sérií stojí známý scénárista John Hughes, který se v 80. letech prosadil jako specialista na rodinné komedie o dětech či dospívajících. Hughes začínal jako přispěvatel do oblíbeného humoristického časopisu National Lampoon, jehož popularitu producenti ve své době využívali zařazením jména časopisu do názvu filmů, na kterých se  spolupracovníci časopisu podíleli. Vzhledem k tomu, že griswoldovská série vychází z povídek, které tam Hughes publikoval počátkem 80. let, i zde by měl být český překlad celého názvu „National Lampoon’s Christmas Holiday“ správně „Vánoční prázdniny časopisu National Lampoon“.

Protože režiséři a představitelé dětských rolí se u jednotlivých dílů střídali, kromě scénáristy Hughese tvář série pomohl zformovat představitel Clarka Griswolda Chevy Chase. Toho si diváci dodnes ztotožňují především s touto postavou a griswoldovské filmy patří k tomu nejlepšímu, co tento (jinak velmi dobrý) komik natočil. Překvapivě zdatnou oporou mu byla i herečka Beverly D’Angelo v roli Ellen Griswoldové. Série Bláznivých dovolených našla ve své době několik epigonů založených na podobném modelu zpackaných prázdnin průměrné rodinky (Vydařená dovolená, Báječná dovolená…), ale v žádném z nich nebyli představitelé manželů tak dobře sehraní jako Chevy a Beverly.

V tomto díle jim navíc zdatně pomáhá jejich podivínský bratranec Eddie v podání Randyho Quaida, který zde dostal poměrně dost prostoru a po volnějším začátku se jeho příchodem na scénu film ještě více rozsvítí (a to doslova, protože se tak stane poté, co se Clarkovi podaří zprovoznit vánoční osvětlení s více než 1 000 žárovkami) a pro Clarka o to osudověji začnou platit Murphyho zákony – nejen, že jste málem umrzli na cestě pro vánoční stromek a že jste při instalaci vánočních světýlek málem připravili celé město o elektřinu, teď vám váš příbuzný vypustí septik do kanálu, jeho pes vám rozmetá odpadky po obýváku a váš strýc málem podpálí váš dům.

Celý film je spíš než na promyšleném ději založený spíše na sérii zábavných scének, ale díky skvělým Chaseovi a Quaidovi to vůbec nevadí. Ve vedlejších rolích se objeví řada známých tváří, role Griswoldových-dětí byly tentokrát svěřeny budoucím hvězdám Juliette Lewisové a Johnnymu „Leonardovi“ Galeckimu. Já ještě zmíním Julii-Louis Dreyfus, kterou jsem si oblíbil v seriálu Show Jerryho Seinfelda, pro níž v roli sousedky jsou Griswoldovi stejnou nemesis jako Clouseau pro šéfinspektora Dreyfuse. Na herecký ansámbl měl v tomto díle dohlížet režisér Chris Columbus, ale po počátečních neshodách s Chasem byl nahrazen Jeremiahem S. Chechickem. Hughes posléze Columbusovi jako bolestné svěřil scénář dalšího vánočního hitu - Sám doma.

Vánoční prázdniny sice ukazují oslavu typických amerických Vánoc typickou americkou rodinou, ale poklidné prožití vánočních svátků mezi příbuznými bývá někdy problematické bez rozdílu kontinentu. Možná proto se tato komedie už 30 let od svého uvedení na VHS těší zasloužené oblibě i u nás.

P.S. Film se dočkal tří dabingových verzí, z nichž první vznikla pro VHS a dialogy jsou oproti originálu zbytečně vulgárnější a herci méně přesvědčiví. Další dvě verze jsou už zdařilejší, nicméně já doporučuji tu nejnovější z Primy, která se na internetu dočkala spíše odsudků. Clarka Griswolda v ní totiž dabuje skvělý Petr Oliva, který se na této roli vyřádil v dabinzích dalších dílů série. Ve verzi TV Nova sice dabuje taky, ale zcela nepochopitelně Eddieho. Určité kouzlo má i obsazení Olivovy skutečné manželky Dagmar Čárové jako hlasu Ellen (která tuto postavu nadabovala ve všech 3 dabinzích). Role Eddieho je pak v této verzi herecky suverénně nejlépe zvládnutá Jaromírem Medunou.