„I feel it in my fingers, i feel
it in my toes…“ Lásku nebeskou jsem prvně zaregistroval v předpubertálním
věku v době jejího uvedení v kinech. Pamatuji se na plakát u našeho multikina,
na kterém mě upoutala společná účast některých herců, a také na recenzi ve (dnes
již bohužel nevydávaném) filmovém časopise Premiere, který jsem v té době hltal. Tomáš Baldýnský ve své tehdejší recenzi napsal, že to není „film průlomový nebo naprosto bezchybný, ale prostě boží“. Pár
měsíců po premiéře se Láska objevila na DVD, kde jsem ji viděl poprvé, a i když
jsem v té době mnoha emocím postav nerozuměl, měl jsem z ní podobný
pocit.
Tato „absolutní romantická
komedie“ je dílem Richarda Curtise, který se poté, co spolu s Rowanem
Atkinsonem přivedl na svět Mr. Beana, Černou zmiji a celou řadu výborných
skečů, se stal specialistou právě na žánr úsměvných romancí. Jeho scénáře pro
Čtyři svatby a jeden pohřeb, Notting Hill i první Deník Bridget Jonesové
představují správně namixovaný koktejl uvěřitelné romantiky a inteligentního
humoru, který i díky zpravidla skvělému obsazení oprávněně bodoval u diváků.
Není divu, že se Curtis rozhodl ho namíchat i pro svůj režijní debut.
Původně měly být dva příběhy využité pro samostatné scénáře, ale jelikož se Curtisovi nepodařilo je dále rozvinout, rozhodl se je spojit a posílit o další dějové linky, až jich bylo deset. Pod částečným vlivem filmů Roberta Altmana je všechny vzájemně propletl, a to do atmosféry předvánočního Londýna. Opravdu klobouk dolů, kolik námětů obětoval pro jeden snímek, protože v podstatě každý z nich by při větším rozpracování mohl fungovat jako samostatný film (a to ještě jeden z nich o ředitelce školy, kterou navštěvují filmové děti Emmy Thompson a Alana Rickmana režisér s těžkým srdcem vystřihl, ale nebojte, je k nalezení na DVD) .
Právě kvůli celkovému počtu
příběhových linií je každá z nich okleštěná o nastavované scény, které
divák v některých romcomech najde, a film tak především ve druhé polovině
může skákat z jednoho humorného či dojemného vrcholu na druhý. A tak jsme
svědky vyznání nešťastné lásky pomocí cedulí, zábavných jazykových nedorozumění
Colina Firtha a jeho španělské hospodyně, taneční kreace předsedy vlády,
dětského vánočního koncertu, nesmělého randění herců z erotických filmů a
také velké lítosti při prozření v dlouhodobém vztahu za znění zpěvu Joni
Mitchellové. Všechny tyto výrazné scény navíc podbarvuje soundtrack skvěle
vybraných písní spolu s krásnou hudbou Craiga Armstronga.
Nevím, jestli má cenu psát něco víc k hereckému obsazení, protože každý z příběhů táhne některá ze skvělých hereckých hvězd, jejichž jména mluví za vše. Příznivci britské televizní tvorby také určitě pookřejí, jelikož téměř v každé scéně se objeví nějaká jim povědomá tvář. Ale i tak pro pořádek zmíním výbornou Lauru Linney v roli nesmělé Sarah, Liama Neesona z doby, kdy ještě nebyl akčním hrdinou, skvělého Billa Nighyho, kterému role rockera Billyho Maca nakopla kariéru, či mého oblíbeného Martina Freemana, který tehdy ještě byl znám pouze divákům britcomů. Fanoušci francouzského filmu mohou netrpělivě vyhlížet cameo herečky Jeanne Moreauové.
Curits samozřejmě nezapomněl na
své oblíbence Rowana Atkinsona a Hugha Granta, i když oba byli v podstatě
náhradníci. Atkinsonovu komediální etudu měl původně předvést (také tehdy
mimobritskému světu neznámý) Simon Pegg a v roli ministerského předsedy
chtěl scénárista a režisér původně někoho staršího jako Anthonyho Hopkinse,
Michaela Gambona nebo Michaela Crawforda.
Láska nebeská se stala doslova přes noc klasikou. Některé písně z jejího soundtracku se tradičně drží na vánočních playlistech mnoha rádií. Je to nejvánočnější film za několik posledních desetiletí, který asi dlouho nic nepřekoná. Můžeme totiž u jeho sledování prožívat to, co vlastně od Vánoc chceme – bavit se, smát, ale i dojímat. A na závěr opět ocituji Tomáše Baldýnského: „Pokud vám to připadá laciné, táhněte do háje, a nebo do filmového klubu.“
Žádné komentáře:
Okomentovat