Zachraňte tygra / Save the Tiger (1973)

Majitel středně velké textilky Harry Stoner je na první pohled na vrcholu svých životních sil - je majitelem významné firmy, žije v dlouholetém klidném manželství, jeho dcera studuje na prestižní škole ve Švýcarsku. Zážitek z několika hodin Harryho života ale prokáže, že Harry se potýká spíše se samými problémy a to jak doma, tak především v podnikání, kde se i přes nelibost svého obchodního ředitele Phila rozhodne k riskantnímu a morálně spornému řešení. Harry se ocitá na pokraji vyhoření, kam ho postrkují i traumatické zážitky z vojenského mládí...

Krize středního věku je vděčné tvůrčí téma. Střízlivění z životních ideálů a uvědomování si životní reality se věnuje početná řada nejen filmových děl. Snímek Johna G. Avildsena Zachraňte tygra je zajímavý tím, že jeho hrdina toto životní období zažívá v Americe počátku 70. let 20. století - době, kdy podobným střízlivěním procházela celá americká společnost. Protagonista filmu Harry Stoner žije svůj život navenek úspěšného obchodníka s oblečením, který s manželkou a mexickou kuchařkou obývá vilu v Beverly Hills. Při sledování s Harrym prožijeme dva dny, při nichž musí rozhodnout o záchraně svého podniku i za cenu použití nezákonných prostředků. 

Harryho uvažování, zda se s plným uvědoměním vzdát morálních ideálů a vyloženě prakticky si zachránit životní úroveň (plus pracovní místa svým zaměstnancům) je podobné pozvolnému vyprchávání kouzla éry 60. let, po níž se nedávno rebelské rockové hvězdy stávaly součástí kulturního establishmentu, stejně jako se květinové děti začaly usazovat a zařadily se mezi nevyčnívající příslušníky střední třídy. Ony i generace jejích rodičů ale už byly poznamenané zkušeností předchozí dekády, kdy se kromě jiných společenských proměn začaly naplno pojmenovávat věci, o kterých se do té doby veřejně nahlas nemluvilo. Američany navíc ovlivňovala traumata z účasti v nedávných válkách proti nacistům a Koreji a té současné ve Vietnamu. Vztahová liberalizace už přestávala šokovat - Harry ani nikdo jiný se tak ve filmu nezaráží nad výkyvy v manželské věrnosti. 

Nad Harryho morálním kolísáním se ostatně nepohoršuje ani divák, což je zásluhou především jeho představitele Jacka Lemmona. Lemmon i tentokrát hraje svého "obyčejného člověka" natolik sympaticky a přesvědčivě, že je snadné mu jeho přešlapy odpustit a dokonce pro ně nalézt pochopení. Svým způsobem herce podobně jako v řadě jeho slavných komediálních rolí vidíme v postavě muže, kterého život v moderním velkoměstě a související neklid ve vztazích a práci postupně dohnal ke stavům úzkosti. A i když Avildsenův film má podstatně hořčejší příchuť než scénáře I.A.L. Diamonda nebo Neila Simona, občas v dialozích zajiskří i jim příbuzný humor.

Jakkoliv je Lemmona kreace pilířem snímku, za který byl herec právem oceněný Oscarem za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli (v soutěži se silnou mladší konkurencí), bylo by nespravedlivé nepochválit další složky filmu. Avildsenova režie není skoupá na dobré nápady, ale je také v dobrém slova smyslu nenápadná a snaží se vyprávět příběh bez zbytečných exhibicí. Melancholická hudba Marvina Hamlische spolu s použitím jazzových melodií skvěle ladí s tragikomickou náladou snímku. Ostatní herci pak svým přirozeným projevem doplňují hlavního představitele a není divu, že komik Jack Gilford byl za své ztvárnění Harryho parťáka Phila rovněž nominován na Cenu Akademie.

Je trošku paradoxní, že film má zachytit 24 (a pár navíc) hodin ze života hlavního hrdiny, ovšem po úvodní ranní části příběh pokračuje až před polednem. To je důsledek zásahu, který má na svědomí Billy Wilder, jemuž jeho dvorní herec Lemmon pustil hrubý sestřih filmu. Stoner po snídani s manželkou původně zavítal ke své milence, nicméně Wilderovi přišlo, že tato scéna zpomaluje tempo vyprávění a doporučil ji vystřihnout. Já jsem si po prvním zhlédnutí nebyl jistý nadčasovostí motivu Harryho depresivních vzpomínek na vojenskou službu za 2. světové války, které silně působí na jeho úzkosti, nicméně v době vzniku filmu se muselo jednat o problém, s nímž se potýkalo mnoho mužů Harryho věku.

Zachraňte tygra na první pohled vypadá jako malý film, u nějž divácký zájem vzbuzuje především zmíněné herecké ocenění Jacka Lemmona. Pro mě je především dalším připomínkou, proč mám rád americkou kinematografii 1. poloviny 70. let, kdy tvůrci uměli odpozorovat a vyprávět lidské příběhy.